Proč takto přemýšlí o důchodu jen málo majitelů firem?

Využíváte ve své firmě příspěvek zaměstnavatele na spoření na stáří, který je plně daňově uznatelným nákladem?

Když se na to ptám majitelů firem, se kterými pracuji, odpovědi jsou často podobné.Buď o tom nikdy neslyšeli.Nebo to považují za něco, co se týká zaměstnanců, ne jich samotných.

A právě tady podle mě vzniká zásadní chyba v přemýšlení.

Majitel firmy totiž velmi často řeší všechno možné – cash flow, zakázky, lidi, odpovědnost, tlak.Ale vlastní dlouhodobou jistotu odsouvá stranou. Ne proto, že by nechtěl.Ale proto, že má pocit, že „ještě je čas“.

Dvě firmy, jeden člověk, jedna strategie

Jsem majitelem dvou firem.A právě proto se na osobní finance nedívám odděleně od těch firemních.

Uvědomuji si jednu zásadní věc:pokud se firmám daří, je to ideální chvíle vytvářet jistotu i mimo ně.

Ne až jednou.Ne někdy v budoucnu.Ale průběžně a systematicky.

Každá z mých firem mi přispívá částkou 4 166 korun měsíčně na spoření na stáří.V součtu to znamená 8 332 korun měsíčně na jednoho člověka.

Z pohledu firmy je to daňově uznatelný náklad.Z pohledu mě jako fyzické osoby jsou to peníze, ze kterých se neodvádí daň ani sociální a zdravotní pojištění.Ani z pozice zaměstnavatele. Ani z pozice zaměstnance.

Výsledek?

V každé firmě snížím hospodářský výsledek zhruba o 100 tisíc korun ročně.A místo toho, aby tyto peníze odešly ve formě daní a odvodů, pracují dlouhodobě pro mě a mou rodinu.

Tohle není optimalizace na hraně zákona.Tohle je využití nástroje, který systém umožňuje a přímo podporuje.

Síla času a klidného přístupu

Teď to nejdůležitější. Čas.

Při měsíčním příspěvku 8 332 korun, horizontu 30 let a velmi konzervativním zhodnocení 6 procent ročně vychází výsledná částka přibližně 8,4 milionu korun na jednoho člověka.

Zdůrazňuji to schválně.Konzervativní přístup.Bez spekulací.Bez honby za výnosem.

Při takovém kapitálu znamená šestiprocentní výnos zhruba půl milionu korun ročně.Přibližně 42 tisíc korun měsíčně.

A to bez jakékoliv závislosti na státním důchodu.Pouze z vlastních prostředků.Pouze díky tomu, že peníze pracují systematicky a dlouhodobě.

Proč takhle přemýšlí jen malé procento podnikatelů?

Většina majitelů firem přemýšlí o důchodu jedním ze dvou způsobů.

Buď ho vůbec neřeší.Nebo spoléhá na to, že jednou prodá firmu.

Jenže prodej firmy není plán.Je to možnost.

Hodnota firmy se může změnit.Timing nemusí vyjít.Zdraví může rozhodnout jinak.

A právě proto považuji za zásadní oddělovat dlouhodobé osobní jistoty od budoucích scénářů.Nestavět celý životní plán na jednom velkém „jednou“.

Upřímně říkám, že takhle dnes přemýšlí jen malé procento majitelů firem.A často ne proto, že by nechtěli.Ale proto, že jim to nikdy nikdo nevysvětlil v souvislostech.

Dá se připravit na důchod bez státu?

Ano, dá.Ale vyžaduje to změnu myšlení.

Přestat vnímat firmu jen jako zdroj aktuálního příjmu.Začít ji vnímat jako nástroj pro budování dlouhodobé stability.

A přestat odkládat rozhodnutí, která dnes vypadají vzdáleně,ale v čase dělají ten největší rozdíl.

Závěrem

Ne každý majitel firmy chce řešit důchod.Ale každý by měl chtít klid.

Klid v tom, že když se jednou rozhodne zpomalit,nebude závislý na státu, náhodě nebo jednom velkém exitu.

Pokud jste majitel firmy a chcete se na to podívat konkrétně ve vašem případě,po novém roce si klidně sedneme u společné kávy.

Bez prodeje konkrétního řešení.Bez tlaku.Jen o tom, jak přemýšlet strategicky o penězích, které už dnes vyděláváte.